Izolace fungují, ale není kde krájet maso

Jsem sice původně stavař, ale 15 let mimo obor. K vyčteným rekonstrukcím mě priměla situace, neb rodiče jsou lékaři, sestra zpěvačka, tak kdo jiný by to měl dělat. Ale nefunguje, nerad přiznávám, vše, jak má. A o to jde. Proč? Vždy se mi podařilo vyřešit základní věci uspokojivě, tedy aby fungovalo topení, nezatékalo, nevlhlo zdivo, elektrika byla kde má, odpady odtékaly, znáte to, jednoduše ty „důležité“ věci. Pak došlo na interiér, a tam jsem většinou narazil. Interiér je totiž o něčem jiném. Naše drahé polovičky většinou nezajímá (a je to správně), kudy vede roura do kanalizace, případně do septiku, ale naopak je zajímá, že jde podlaha dobře vytřít, že dveře do kuchyně jdou otevřít zároveň s dveřmi od ledničky, že při vaření kuřecí polévky nejsou oblaka páry až v ložnici a nebo že vidí na děti od sporáku. A také, že nemusí s omytou mrkví přes kuchyň k desce linky a zpět ke sporáku, čímž si dvakrát nakapou, že nemusí do spíže pro polohrubou mouku přes obývák s kobercem, případně uběhnout se špinavýma rukama 40 metrů do koupelny a pak na chodbu kvůli zvonícímu telefonu. Proč tolik řečí? Tušít správně. Pochopil jsem, že je dobře, když věci dělají ti, co jim rozumějí. Umím samozřejmě položit plovoucí podlahu nejlépe na světě, ale kupodivu ti, co to dělají denně, to zvládají nějak lépe, olištování je čisté, nic se nevlní a neduní. A hlavně, nejde zase jen o akt položení či obložení. Jde o to, co kde bude a jak se to bude používat. Jak to bylo naposledy To jsem kapituloval na dohady s mými nejbližsími a nechal to těm, co tvrdí, že jsou profíci. Z výše napsaného lze vytušit, jak jsem pochodil. Pan projektant z firmy HVT interiéry kuchyně postupoval, pro mě překvapivě, následovně: Měsíc chodil bez rýsovacích potřeb, jen s blokem a skicákem a vyptával se. Co jak děláme (především má žena), jak je to po příchodu domů, kde se děti učí, svačí, co vaří, jak často nakupujeme, kde jsme večer… A psal si „požadavky“, jako například: uskladnit 50kg brambor, mít kde sušit dresy dětí každý den, že syn cvičí na flétnu, že manžel (to jako já) musí vidět hokej, i když paní domu poslouchá Vivaldiho, mít kde rozporcovat půlku prasete, nebo že je potřeba prostor na zavařování okurek a navíc syn stále jezdí RC auty po podlaze (a prahy ve dveří mu překážejí)… Stručný závěr Když jsem viděl, že tento proces přinesl kýžené ovoce, a hlavní obyvatelka rekonstruovaného domu (rozumějte má žena) je spokojená, rekonstrukce byla v termínu a kvalitně provedená a navíc, ušetřil jsem desítky hodin času a hlavně nervy - již asi nikdy se nebudu snažit udělat všechno sám. Děkuji firmě HVT za profesionálně odvedenou práci. A tento dopis, o nějž mne HVT požádala, jsem napsal rád.

 Karel Doležal, Praha